dnes je 17.4.2024

Input:

Nález 1/2008 SbNU, sv. 48, K úhradě celního dluhu z globální záruky

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 48, nález č. 1

IV. ÚS 1329/07

K úhradě celního dluhu z globální záruky

Přístup státu vedoucí k zajištění prostředků státního rozpočtu není možné akceptovat, pokud je s jeho aplikací spojeno nepřiměřené omezení poskytovatele celní záruky. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že výklad globální celní záruky, ke kterému dospěl Nejvyšší správní soud v rozhodnutí, byl v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tím stěžovatelku zkrátil v právu vlastnickém (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), neboť tím byla přinucena zaplatit z ručení vyšší částku, než jakou mohla při vystavení záruky očekávat, a to i vzhledem k tehdejší praxi a tehdy platným právním předpisům.

Nejvyšší správní soud, shodně jako i celní orgány, tedy při své činnosti provedl extenzivní výklad zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Tím došlo k nepředvídatelné kumulaci z hlediska množství dotčených případů i z hlediska doby, kdy došlo k sepsání záruční listiny, kterou stěžovatelka nemohla ovlivnit. Jako nepřijatelná se rovněž jeví separace jednotlivých případů, která vedla k samostatnému posouzení a následně i samostatnému uplatnění záruky, kdy v dané věci byla provedena opakovaná aplikace celní záruky současně v jednom dni v 55 případech.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského - ze dne 8. ledna 2008 sp. zn. IV. ÚS 1329/07 ve věci ústavní stížnosti Komerční banky, a. s., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.září 2006 č. j. 8 Ca 167/2005-43, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina správní žaloba, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. února 2007 č. j. 5 Afs 177/2006-83, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina kasační stížnost, a to ve věci rozhodnutí celního orgánu ukládajícího stěžovatelce zaplatit z titulu tzv. globální celní záruky další částku, ačkoli stěžovatelka již z titulu této záruky v plné výši plnila, spojené s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Celního ředitelství Praha jako vedlejšího účastníka řízení.

Výrok

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2006 č. j. 8Ca 167/2005-43 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23.února 2007 č. j. 5 Afs 177/2006-83 bylo porušeno základní právo stěžovatelky vlastnit majetek, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se tato rozhodnutí ruší.

III. V ostatním se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Dále měla být zkrácena v právu vlastnit majetek, zaručeném čl. 11 odst. 1 Listiny, kdy jí měl být vyměřen celní dluh, čili

Nahrávám...
Nahrávám...