Nález 108/2008 SbNU, sv.49, K náhradě škody za výkon vazby nařízené v trestním řízení skončeném zproštěním obžaloby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 49, nález č. 108

II. ÚS 590/08

K náhradě škody za výkon vazby nařízené v trestním řízení skončeném zproštěním obžaloby

Má-li být stát skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Nelze totiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo.

Prostředky trestního procesu, které nezřídka vedou k omezení základních práv obviněného, nelze posuzovat zcela izolovaně, ale pouze v kontextu účelu jejich použití, jímž je odhalení a potrestání pachatele trestné činnosti. Pokud se v kterékoliv fázi trestního řízení ukáže, že tento účel nemůže být naplněn, neboť obviněný se trestné činnosti nedopustil, a podezření orgánů činných v trestním řízení bylo zcela liché, je třeba za vadné považovat veškeré úkony, které byly v trestním řízení provedeny, tj. případně včetně prostředku vedoucího k omezení osobní svobody, jímž je vazba. Pro účely odškodnění proto nelze zcela izolovaně posuzovat vazbu a samotné trestní stíhání. Z tohoto pohledu je pak nerozhodné, zda si stěžovatel svým jednáním vazbu přivodil, neboť nebýt nedůvodného trestního stíhání, nebyl by stěžovatel vůbec vystaven požadavku podrobit se psychiatrickému zkoumání, natož omezení osobní svobody v podobě vazby.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 17. června 2008 sp. zn. II. ÚS 590/08 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. R. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 4. 2005 sp. zn. 17 C 142/2002, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. 39 Co 340/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. 25 Cdo 2113/2006, týkajících se náhrady škody, která stěžovateli vznikla výkonem vazby nařízené v trestním řízení skončeném zproštěním obžaloby, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení.