dnes je 7.10.2022

Input:

Nález 161/2009 SbNU, sv. 54, K ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu v občanském soudním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 54, nález č. 161

III. ÚS 554/09

K ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu v občanském soudním řízení

Při ustanovení opatrovníka osobě, jejíž pobyt není znám, je nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného (ustanovení § 22 odst. 2 občanského zákoníku). Opatrovník je osoba, která má v řízení hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje. Je tedy zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na pravděpodobný konflikt mezi zájmem zaměstnavatele opatrovníka na co nejrychlejším skončení věci a zájmem účastníka, kterého má zaměstnanec zastupovat, na plném zachování jeho práv a oprávněných zájmů.

Pokud byla stěžovateli soudem ustanovena jako opatrovník vyšší soudní úřednice, která je zaměstnána u téhož soudu, pak tento postup nelze shledat ústavně konformním, protože je v rozporu s ústavními zásadami, kterých má být ustanovením opatrovníka nepřítomnému účastníkovi dosaženo.

Okolnost, že soud při ustanovení opatrovníka poruší některou z těchto zásad, je nutno pokládat za postup odporující článku 36 odst.1 a článku 38 odst. 2 Listiny.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy - ze dne 15. července 2009 sp. zn. III. ÚS 554/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. B. proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. března 2002 č. j. 15 C 145/99-44, jímž bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobkyni peněžitou částku, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení.

Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. března 2002 č. j. 15 C 145/99-44 se zrušuje.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 11.března 2009, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. března 2002 č. j. 15 C 145/99-44, a to pro porušení článku 1, článku 2 odst. 2 a 3, jakož i článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis vedený u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 145/99, jakož i vyjádření tohoto soudu k projednávané věci. Dále si Ústavní soud vyžádal vyjádření obchodní společnosti ČEPRO, a. s., k projednávané věci.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. března 2002 č. j. 15 C 145/99-44 byla žalovanému (v řízení před Ústavním soudem stěžovatel) ve výroku pod bodem I. uložena povinnost zaplatit žalobkyni, obchodní společnosti ČEPRO, a. s., se sídlem v Praze 1 (dříve České produktovody a ropovody, a. s.) částku 292 084,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z této částky od 4. ledna 1995 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, částku 23 399 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že z napadeného

Nahrávám...
Nahrávám...