dnes je 12.7.2024

Input:

Nález 38/2007 SbNU, sv.44, K oprávnění účastníka soudního řízení právně argumentovat a navrhovat důkazy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, nález č. 38

I. ÚS 35/06

K oprávnění účastníka soudního řízení právně argumentovat a navrhovat důkazy

Základním pochybením soudu je skutečnost, že se tento soud v podstatných okolnostech odchýlil od závěrů soudu prvního stupně, aniž - v zásadě - v tomto směru umožnil stěžovateli právně argumentovat (protiargumentovat) a navrhovat důkazy. To se týká zejména stěžejní otázky, kdy došlo k přechodu nemovitostí na stát, a zda měl tedy stěžovatel postupovat podle restitučních přepisů či zda mohl použít předpisů obecných. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že konfiskační výměr nevydal okresní národní výbor, ale okresní správní komise, že žalovaní v dané věci majetek nevydrželi a zejména, že se stěžovatel mohl věcí domáhat pouze při splnění podmínek restitučních zákonů a na jejich základě; právě v tomto směru - opět na rozdíl od soudu prvního stupně - shledal i údajný nedostatek naléhavého právního zájmu stěžovatele na určení vlastnictví.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu zásadní změna právního náhledu, jež neodůvodňuje změnu rozhodnutí soudu prvního stupně, musí obvykle vést ke kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu. Z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům řízení otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního třeba nebyly relevantní; přinejmenším, má-li soud za to, že věc je možno posoudit jinak než podle názoru jedné ze stran, má vždy tohoto účastníka vyzvat k doplnění podstatných skutečností a v tomto směru jej i řádně poučit, v čem má svá tvrzení doplnit. V každém případě tedy musí být účastníkům řízení umožněno právně argumentovat, aby nedošlo k situaci, kdy s ohledem na stav řízení, dokazování a existující procesní situaci může účastník oprávněně považovat výsledek řízení za nespravedlivý.

V posuzované věci je z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu patrno, že se tento soud částečně odchýlil i od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, zejména však - jak je výše uvedeno - měnil právní náhled na věc v okolnostech pro jeho závěry podstatných. Zatohoto stavu měl tedy odvolací soud - byť i s přihlédnutím k tomu, že podle současné právní úpravy je jeho činnost do jisté míry činností přezkumnou - při dodržení zásad spravedlivého procesu rozsudek soudu prvního stupně zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení, nebo stěžovatele alespoň ve smyslu výše zmíněném upozornit na možnost jiného právního náhledu na daný případ a dát mu možnost na takovou změnu reagovat (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 218/95 nebo sp. zn. I. ÚS 336/99; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, nález č. 160, a svazek 25, nález č. 5). V důsledku toho došlo k vydání napadeného rozsudku, jehož charakter lze považovat ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu za překvapivý (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 654/03; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 27). Tímto postupem zároveň došlo i k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Nahrávám...
Nahrávám...