dnes je 17.4.2024

Input:

Nález 4/2008 SbNU, sv. 48, K úhradě celního dluhu z globální záruky

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 48, nález č. 4

II. ÚS 107/07

K úhradě celního dluhu z globální záruky

Rozhodnutím Městského soudu v Praze, vydaným v souladu s právně závazným výkladem Nejvyššího správního soudu, na jehož základě byla stěžovatelka nucena zaplatit z titulu ručení více, než mohla v době vystavení záruky s ohledem na znění tehdy platných právních předpisů a tehdejší praxi důvodně očekávat, bylo zasaženo do stěžovatelčina práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Snaha státu maximalizovat fiskální výnosy je legitimní a ústavním pořádkem aprobovaná, avšak musí respektovat předem jasně daný zákonný rámec, jinak dochází k ústavně neaprobovatelnému zásahu do vlastnického práva v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Veřejná moc nemůže využívat nejasnost právní úpravy, kterou sama vyvolala.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 9. ledna 2008 sp. zn. II. ÚS 107/07 ve věci ústavní stížnosti Komerční banky, a. s., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006 č. j. 5Ca 141/2006-79, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina správní žaloba proti rozhodnutí celního orgánu ukládajícímu stěžovatelce zaplatit z titulu tzv. globální celní záruky další částku, ačkoli stěžovatelka již z titulu této záruky v plné výši plnila, a ve věci návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.

Výrok

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006 č. j. 5 Ca 141/2006-79 bylo porušeno základní právo stěžovatelky vlastnit majetek, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Uvedený rozsudek se proto ruší.

III. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se nepřiznává.

Odůvodnění

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž Městský soud v Praze na základě závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu zamítl správní žalobu, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí celního ředitelství, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí celního úřadu ukládající stěžovatelce zaplatit z titulu jedné a téže tzv. globální celní záruky částku 189 992,78 Kč, ačkoli bylo nesporné, že stěžovatelka již z titulu této záruky znějící na 300 000 Kč v plné výši plnila. Stěžovatelka tvrdila, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva na spravedlivý proces, garantovaná čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a porušeno mělo být i její právo vlastnit majetek, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť jí byl v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny vyměřen celní dluh bez zákonného podkladu. Porušen měl být i „čl. 2 odst. 1 a 2“ a „čl. 4 odst. 1“ Listiny a ohrožen byl princip právní jistoty, garantovaný jako náležitost právního státu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

Stěžovatelka namítala, že byla Celním úřadem Beroun ze dne 2. 6. 1997 vyzvána k zaplacení částky 300 000 Kč, což řádně a včas učinila, neboť dne 29. 3. 1996 skutečně vystavila ve prospěch Celního úřadu Beroun globální celní záruku, jíž se zavázala za určitého celního deklaranta zaplatit celní dluh,

Nahrávám...
Nahrávám...