Nález 57/2009 SbNU, sv. 52, K posouzení územního plánu, jehož obecně závazná část byla vyhlášena obecně závaznou vyhláškou, jako opatření obecné povahy
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 57
IV. ÚS 2239/07
K posouzení územního plánu, jehož obecně závazná část byla vyhlášena obecně závaznou vyhláškou, jako opatření obecné povahy
K argumentu o přednosti materiálního chápání opatření obecné povahy za situace, kdy veřejnoprávní norma nabízí dvojí možný výklad a jeden ze zvolených výkladů neposkytuje účinnou ochranu základním právům jednotlivce, Ústavní soud uvádí, že tento argument by ztratil smysl (stal se bezvýznamným), pokud by se úroveň ochrany veřejných subjektivních práv v řízení o zrušení opatření obecné povahy nelišila od úrovně jejich ochrany v navazujících správních řízeních. V takovém případě by totiž oba výklady veřejnoprávní normy zasahovaly do základního práva na soudní ochranu srovnatelným způsobem. Ústavní soud má však za to, že úroveň ochrany veřejných subjektivních práv je v pozdějších fázích stavebního řízení méně efektivní než v řízení o zrušení opatření obecné povahy.
Je-li možné vyložit vnitrostátní normy (při pořizování nebo změně územně plánovací dokumentace) vícero možnými způsoby, má přednost ten výklad, který naplňuje požadavky tzv. Aarhuské úmluvy (Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, vyhlášena pod č. 124/2004 Sb. m. s.).
Opatření obecné povahy nejsou výlučně jen akty normativními či individuálními, ale jsou jejich určitou kombinací; jsou správními akty smíšené povahy s konkrétně určeným předmětem regulace a obecně vymezeným okruhem adresátů. Opatření obecné povahy tedy není rozhodnutím ve smyslu individuálního právního aktu. Tato skutečnost však s ohledem na výše uvedené není rozhodující. Při výkladu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je nutno postupovat tak, aby v rámci ochrany veřejných subjektivních práv proti správním aktům nevznikla mezera mezi akty normativními a individuálními. Jinými slovy, standard přezkumu (a to i standard z hlediska přezkumu ústavnosti) opatření obecné povahy nemůže být nižší než v případě individuálních správních aktů a normativních správních aktů.
Územní plán významně omezuje možnost vlastníků dotčených pozemků rozhodnout o způsobu užívání věci, např. vymezením zastavitelné či nezastavitelné plochy či jiným závazným určením způsobu využití území, a rovněž z tohoto důvodu nelze opatření obecné povahy vyloučit ze soudního přezkumu.
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného - ze dne 17. března 2009 sp. zn. IV. ÚS 2239/07 ve věci ústavní stížnosti 1. Občanského sdružení Společnosti pro ochranu a rozvoj obcí Ptice a Úhonice, se sídlem Ptice 179, 252 18 Úhonice, a 2. Ing. M. M. proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2007 č. j. 6 Ao 3/2007-62, jímž byl odmítnut jejich návrh na zrušení změny územního plánu sídelního útvaru Úhonice, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a obce Úhonice, se sídlem Na Návsi 24, 252 18 Úhonice, jako vedlejšího účastníka řízení.
