dnes je 25.10.2024

Input:

Nález 64/2008 SbNU, sv.49, K závaznosti nálezů Ústavního soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 49, nález č. 64

II. ÚS 536/06

K závaznosti nálezů Ústavního soudu

Obecný soud, který vycházel ve svých úvahách z nesprávného náhledu na závaznost nálezů Ústavního soudu, porušil svým postupem čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zakotvující právo na soudní ochranu i čl. 90 Ústavy České republiky ukládající soudům povinnost zákonem stanoveným způsobem poskytovat ochranu právům.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka - ze dne 3. dubna 2008 sp. zn. II. ÚS 536/06 ve věci ústavní stížnosti A. T. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2006 č. j. 21 Co 128/2006-194 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 8. 2005 č. j. 11 C 251/2002-185, kterými bylo znovu rozhodováno o náhradě nákladů řízení poté, co Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudky těchto soudů ve výrocích o náhradě nákladů řízení, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a T. V. jako vedlejšího účastníka řízení.

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2006 č. j. 21 Co 128/2006-194 se ruší.

II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5. Usnesením soudu prvního stupně bylo znovu rozhodováno o náhradě nákladů řízení poté, co Ústavní soud svým nálezem ze dne 9. 12. 2004 sp. zn. II. ÚS 228/04 (N 189/35 SbNU 479) zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2003 č. j. 12 Co 436/2003-147 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 2. 2003 č. j. 11 C 251/2002-125 ve výrocích o náhradě nákladů řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti. Uvedl, že v předchozích řízeních mu nebyly přiznány žádné náklady řízení, v čemž tehdy spatřoval porušení základního práva zaručeného podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“). Z toho důvodu podal ústavní stížnost a Ústavní soud mu nálezem ze dne 9. 12. 2004 sp. zn. II. ÚS 228/04 vyhověl. Následovalo řízení před soudem prvního stupně, který stěžovateli nejprve přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu, jak požadoval, s výjimkou daně z přidané hodnoty. Proti tomuto rozhodnutí byla podána odvolání jak stěžovatelem, tak vedlejším účastníkem řízení. Městský soud na základě odvolání vedlejšího účastníka rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se vyjádřil, že odvolací soud nesdílí názor Ústavního soudu vyjádřený ve shora citovaném nálezu, rozhodnutí soudu prvního stupně postavené na tomto názoru nepovažuje za správné, a zabýval se tím, do jaké míry jsou nález Ústavního soudu a jeho odůvodnění pro obecné soudy závazné. Poté rozhodoval soud prvního stupně znovu a vydal ústavní stížností napadené rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání stěžovatel a odvolací soud rozhodl tak, že potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a v odůvodnění uvedl, že „nadále nesouhlasí s výkladem

Nahrávám...
Nahrávám...